Kyborg si čte před spaním!

 Pokračujem v digitální krasojízdě! Veselý jeseter...

...a návrh na sítotisk - U tří mrkviček. Ale pořád si říkám, jestli to není moc velká nuda...

Tak dneska jenom rychle, čistě digitálně! Zviřátka s bábovkou a čajem...

 Já bych chtěla malý fialový vlky! Nadšená opice a pani z tramvaje.

Hospodský štít U veselého Jesetera a nějaký autobuso-tramvajo čmáranice. 

Začínám se cyklit, je třeba změnit nástroj!

Z víkendu - takový obyčejný okamžik ze života.

Blonďatá turistka z večerního Karláku a pár ksichtů....

...a ještě jednou pár ksichtů, cibulo-česnek a zviřátko na dlouhých nožičkách.

 

Včerejší posezení u pivka dalo vzniknout tomuto...

...a nějaký roztřesený ruce. Aspoň pak uvidím ten vývoj.

...tak dneska jen jeden experimentalni obrazek z mnoha...

Ten nejpovedenější samozřejmě!- chlapeček se zmizelým obočím.

 Tak jedno ranní zoufalství z autobusu... To se fakt nedá... a taky přichází tvůrčí krize...

Karkulka s nevybarveným vlkem...

 

...kumbál na odkládání sezónních věcí...

  

...a posezení se Sumečkem...

Minulý týden jsem měla měla prázdniny mimo internety, ale nezahálela jsem!

Ještě před zmizením v lesích jsem si naposledy sedla k počítači a nakreslila Kluzkýho ducha...

 ...a pak už nastoupil "centropen" /tentokrát ne kouzelná fixa/ a anilinky.

Tak něco slabšího pro začátek - pani se zelenými vlasy jde.

...zajímavý pokus s alkoholem aneb jak se proměňuje soustředení a linka. Ano opravdu jsem dala 10 - slovy deset míchaných drinků, přičemž v každém byl nějaký jiný alkohol. Ty čmáranice okolo - to mi tam nepadala tužka, ale to jsou jména těch míšenin psaná po poslední sklenici. Pití to bylo moc dobré, ale ve čtyři ráno jsem musela zarazit přicházející mocnou kocovinu třemi lžícemi medu a rozpuštěným samaritánem.

 ...aneb co se vymyslí za ptákoviny, když je výborná společnost! 

Princ Ananas přijíždí na svém žlutém oři, když už jste úplně přejedení, aby vám pěkně slehlo.

A nakonec mocný dojem z Českého Ráje - klusající kamenný obr nesoucí kámen kamsi.

To je snad všechno a teď zase najedu na pravidelný režim!

.

 

Co jsem včera zjistila na autobusové zastávce...

...Čistič Slizoun Pinokio...

...a upřímná včerejší radost, že bude pátek!

Budu muset začít kreslit ruce. AKUTNĚ!

 

Zase jsem se včera vrátila ke komiksu, který jsem kreslila po cestě tramvají. Tahle stránka je vysmahnutá během dnešní a včerejší jízdy metrem. Ve stoje. Bez držení. V davu.

 

Už je to tu zas... včera večer jsem přišla domu, padla do pelechu a zabořila jsem to. 

Tužka mi vypadla z ruky, obličej se zabořil do bloku a nastala tma.

Je léto roku 2006 a já začínám svoje první nesmělé pokusy o komiks. Tohle je jeden z nich. Troufám si tvrdit, že snad vůbec první zarámování obrázků do panýlků... Při včerejším hrabání v krabicích a následném úklidu do skříní jsem narazila na bednu plnou skic a kresbiček.

Rok 2006 byl podle všeho úrodný na kreslení. 

Tady jsem našla dva superhrdiny, které jsem měla ve stejném skicáku. Pan Bleskovec a...

...pan Spirálník, který měl u sebe poznámku, že je nezadaný a umí skvělá míchaná vajíčka... Dneska tedy nic nového, naopak něco hodně starého, protože včera na kreslení vůbec nebyl čas. Vybalovaly se totiž bedny do skříní. Ještě pořád!

 

Víkend byl opět vybalovací a uspořádávací. Stále ještě žijeme mezi krabicema...

...ALE! Přecejenom jsem se utrhla z těch beden a šla si konečně zaplavat.
Obrázek je zpaměti kreslenej po dni, co jsem ten obrázek držela v hlavě.
Ta epičnost z toho už bohužel za tu dobu vyprchala...

Včera jsem na stropě našla kobylku.
Tak jsem ji pustila, aby si zase mohla hrát na svoje housličky...

...a taky jsem si naprosto epicky rozbila hubu! Už podruhé jsem se zamotala do plastového oka, které  nechal na ulici povalovat skladník, když vykládal zboží. Tentokrát ale tak šikovně, že jsem to vzala i hlavou o chodník...
 

...a přitom jsem si rozmáčkla v tašce Pribiňáčka... a pak už jsem se jenom musela smát a smát, když jsem si představila, jak to asi muselo vypadat, pro lidi, co šli okolo. I když ta veselost byla možná z toho leknutí.

 

 ...a nakonec maličkost z dnešního rána - nemilosrdný kyborg z autobusu v květované halence!

Tak KONECNE jsou vsechny bedny na místě, za vydatné pomoci rodičů a kamaráda, jimž je určen obrázek dole. Je to zatím to nejmenší poděkování, které jim můžeme dát (ty naslibovaný pečený kachny nepočítám - ty budou). Bez vaší pomoci bysme to tam museli zapálit, protože jak se říká - je lepší vyhořet, než se se stěhovat. Takže DĚKUJEME MOC a až přijdete na návštěvu, tak vás budeme královsky hostit!!