Baf! Dneska jenom dva obrazky, páč mám na práci jinčejší věci. Vylekaný pejsek a...

...pan Kreveťák!! Joooo! Krevety jsou prostě boží!

Jak jsem se včera rozkreslovala a jak to probíhalo. Po dlouhým spánku (bez nadsázky) jsem se probrala a koupila jsem si nový blůček, protože jsem ten minulý už počmárala. Je větší, protože jsem do něj chtěla kreslit tím kouzelným fixem. A - je to BOŽÍ!

Takže chronologicky seřazeno. Ošklivý trpaslík ve sněhu se záhadným větrem v šále...

 ...Pan Kabát, taková automatika. Kdyby vám to něco připomínalo, například pana Šalamouna, tak je to docela dobře možný... Taky to tam vidím.

Pohostinná stonožka. Jako malá jsem četla knihu Jakub a obří broskev. Je tam hmyz ve velikosti člověka, který sdílí obří broskev s hošíkem Jakubem. A moje nejoblíbenější postava tam byl Stonožník. Žoviální a okouzlující mnohonohá osobnost. Občas si ho nakreslím jen tak pro radost, protože to je frajer!

Slečinka s prapodivným stínem v obličeji. Nakreleno velmi rychle. Pochválím si ten její výraz - jo ten se mi líbí!

A nakonec jeden odporný úředník. To černý co má pod krkem je, prosim vás, motýlek. Toliko k mýmu včerejšímu rozkreslování. Což mi připomíná, že bych měla udělat, nějaký nástřely na sítotisk! Možná prohrábnu nějaký starý věci a třeba tam najdu něco, co by stálo z přepracování.

Poslední příspěvěk ze středy se zmiňuje o skříplém nervu. A od té doby nic. A proč? Protože to byla zanícená ledvina, která musela ve čtyři ráno na pohotovost! Lépe řečeno musela se ODNAVIGOVAT na pohotovost. V čtyři ráno, kdy bolest už přestoupila únosnou mez (ooo kéž bych věděla co mě čeká v noci!) jsme se sebrali a zavolali si jednu nejmenovanou taxi společnost. Přijel rusky hovořící muž s nefunkční GPSkou a nevěděl co je to Bulovka a kde to vůbec je. Za celou dobu jízdy se tu GPS snažil zprovoznit, projel dvě červený, ale nakonec podle mých instrukcí (můj chudák doprovod tam nikdy nebyl a nevěděl cestu) na tu zatracenou Bulovku dojel! Tam na pohotovosti mě uvítala omačkaná a asi nevyspalá doktorka, soudě podle mrtvého výrazu, kterým koukala na monitor při zápisu diagnózy.

Jelikož byly zrovna ty nejstrašnější pařáky, tak v čekárně se to hemžilo... broučkama. Bylo jich tam po čekárnách (pozdeji jsem si počkala na ambulanci) mraky! Všude lezli hmyzové roztodivných tvarů a velikostí (ne to nebyly halucinace).

Takže od pátku až do dneška ráno jsem vlastně nedělala nic jinýho než spala a proplachovala ledvinu. Nic jinýho dělat nešlo...

Jak to obvykle bývá, když někam jdu. Včera to bylo zrovna zapití nového človíčka. Na otázku "kdy se vrátíš" odpovídám zásadně touhle větou. Ne, proto, že se z toho stala tradice, ale proto, že to tak opravdu myslím. Ještě mě trápil skříplý nerv od předevčera a opravdu jsem se nechtěla moc zdržovat a těšila jsem se až si lehnu.

Ale obvykle po vyřčení této věty to dopadá takto... Možná, že ta věta je stejné zaklínadlo jako "První rána kapitána!", která spolehlivě pokazí jakékoliv podání v míčových hrách. Tak tohle je prostě zaklínadlo na báječný večer! Jinak ten nerv se mi trochu odskříp, ale pořád to není ono.

Už jsem říkala, že mě ten COPIC neskonale baví? Ne? Tak to musím říct - ta fixa je kouzelná a výborně se s ní kreslí!

V sobotu budeme vinout sushi! Už se na to strašně těším! A jak se nemůžu dočkat, tak jsem si to nakreslila předem!

Tohle je zpaměti kreslená oarfish. Bizarní hlubinná ryba.Není sice úplně přesná, možná bych řekla, že je sestavená z několika ryb dohromady, ale na první kresbičku mým prvním a velmi proslulým fixem značky COPIC to zas tak marný není.

A když už jsem si to včera pořídila, tak jsem s tim kreslila ostošest! V deskách jsem našla starou kresbičku tužkou, zřejmě kreslenou pod mocným dojmem vůní podzimu. Tak jsem to prostě obtáhla tím skvělým nástrojem. A dobarvila rychle v počítači. Ta fixa je prostě skvělá!

 Včera jsem na to úplně zapoměla! Tenhle blog slavil včera 20 příspěvěk!!! Takže všechno nejlepší! Ať se daří stále více! A díky moc všem, co sem chodí občas nebo pravidelně hlídat :)

Jedno cvičné okno, včera nesměle nahozené. Anoano, učím se novým věcem. Jde to ztuha, ale jde to!

Další okno, pod vlivem jedné knihy, kterou teďka všude tahám sebou. Je to učebnice, jak kreslit komiksy nebo storyboardy a je výborně napsaná (i nakreslená). Ale jedna věc je si listovat a číst a vstřebávat a druhá je něco vysmahnout...

A ještě jedno okno, tentokrát westernového ražení. Na první pohled nic moc, ale na druhý si musím přiznat, že se mi povedl ten anatomicky naprosto špatně nakreslený kůň. Má bezva výraz a je vidět, že ho nerozhodí ani chlapík, co za ním běží. Ač je to taková brambora, mám z toho okna velkou radost!
 

A nakonec jedna ptákovina. Co u nás teďka jede. Myslim, že je to očividný.

 Víkend byl ve znamení VLAKŮ a návštěv. A bylo to bezvadný! V sobotu bylo na vlakovišti opravdu nečekané množství lidí. Každopádně dětí byl plný vlak, takže cesta, kterou jsem původně chtěla využít k pořádnýmu zakreslení si dopadla tak, že jsem konečně nahodila obrys rodokmenu, o který mě poprosila kamarádka a pak pár malinkých kresbiček s vypětím všech soustředících sil. Ta horní je přímo z epicentra dění. Eh, to se fakt nedalo...

A tohle je nerudný, protivný průvodčí kreslený asi tak minutu před tím, než jsme vystupovali. Byl tam pán, který vypadal jako naštvaná verze Jude Lawa a měl malýho psa, kterýmu udělal pelíšek z bundy na sedačce. A tenhle pan důležitý s tím měl obrovský problém. A nejen s ním ale i s cyklisty, s paní s kočárkem a vůbec byl protivnej jak osina v zadku... Škoda, že jsem na něm nezačala pracovat dřív, dostal by daleko démoničtější podobu, takhle je jenom nepovedený a hnusný.

Já ty dráty prostě neumim! Jakmmile začnu něco soustředěně a na vážno dělat, tak to stojí za prd... Ale je fakt, že tyhle objekty mají svoje kouzlo. Chtěla bych je trénovat, ale takovéhle malebné chumle drátů se necházejí většinou v menších městečkách, případně - a to úplně nejlépe - v Asii v malých uličkách okolo klimatizací.

Proč chodí člověk do restaurací? Aby se dobře najedl a užil si příjemného situace, kdy vám hotové jídlo přistane přímo před nosem nebo proto aby si zvednul adrenalin, namíchnul se, případně začal tiše plakat? V jedné restauraci, kterou denně míjím se mi zdá, že jde o to druhé. Být tam číšníkem znamená mít určité hlavní předpoklady. Jeden a nejhlavnější z nich je vypadat jako profesionální plačka (to platí i pro chlapy), případně být robot. Teď se nenavážím do vzhledu, ale do chování. Tihle lidé co tam obsluhují prostě ty koutky nezvednou a nezvednou. Mají stejný výraz po celou dobu co tam sedíte. Je to škoda, když vás obsluhují s výrazem "tak já tě teda milostivě obsloužím...", zvláště proto, že tam výborně vaří!

Včera jsem byla na keramice s kamarádkou, tak až to bude hotovo, tak udělám vyjímku a nafotím to a nahodím to sem. Cca po 15 letech jsme měla v rukách hlínu! A bylo to boží!

Poslední dny jsem taková celá rozlítaná, že skoro nekreslím. Anoano, přiznávám, že tohle je starší zviřátko, ale právě teď nastala ta chvíle, kdy to musím zaplácnout něčím starším, protože přiznejme si to - včera jsem přišla domů, vyčistila si zuby a padla do pelechu a okamžite spala. Takže pauza mezi zubama a spaním, obvykle vyplněná kreslením se nekonala. Dneska to ale dám a zejtra toho bude víc! (musí protože dneska mám fakt chabý skóre)...

"Když chce můra něco říct a neví jak na to" - to mě napadlo, když jsem si dneska po ránu tohle čmárala. Každá ruka jiná... Samozřejmě, že jsem si včera zapoměla svůj obvyklý kreslicí blok přivřený ve scanneru, takže jsem musela improvizovat do jiného, ve kterém si chci nechat místečko na ten, sakra, rozdělaný komiks. To je dneska všechno. Nebyl čas a za chůze kreslit nezvládám... prostě to je roztřesený víc něž obvykle.

Včera se mi stala zvláštní věc. V tramvaji jsem našla perko číslo 6. To je něco, jakoby dneska člověk našel třeba zákoutí s kalamářem a brkem. Nebo to je tím, že ta tramvaj míjí umělecké školy. Každopádně mě to potěšilo. A pořídila jsem si novou fixu. Je zlatá a nebyla ani moc drahá. A dobře se s ní kreslí v tramvaji.

Původně fakt nepovedený obrázek se mi podařilo zachránit tak na 40%... Ten původní a nepřemalovaný byla fakt tragédie... Tohle je alespoň divný.

Týpek co má rád tornáda na sebe včera nečekaně upozornil - měla bych s tím komiksem pohnout (nebo alespoň s tím torzem co se mi suší v sešitku).

Večerní "předspaním" kreslení. Jinak zase začínám upadat do jakési manýry (řečeno slovy Milana). Asi přestanu kreslit fixama a zase si oříznu klacek a vytáhnu po sto letech obyčenou tuš.

A na předzávěr taková ptákovina z tramvaje, když jsem jela domů z práce. Potkat úhoře ve vodě, tak jsem na břehu kosmickou rychlostí. Na jednu stranu mě tyhle zvířata fascinujou a na druhou hrozne odpuzujou. Ale když se jim přikreslí milý úsměv, tak mě baví.

A úplný závěr dneska  - evoluce slepice. Kam až se dá dojít, když po dlouhé době držíte v ruce vodovky (akvarel je v tomhle případě hodně nadnesený název)

Jooo a pořídila jsem si  "cestovní štětec" což je štětec se zásobníkem na barvu, takže se s ním učím. Tak doufám, že sem nahodím zítra nějaké pokusy.

Co jsem dělala o víkendu, aneb když krize trvá. O víkendu byl komiksový con pro nadšence, kde se každoročně schází i banda kreslířů. A pak se popíjí, kreslí, kreslí, kecá a kreslí. I letos to bylo prima, jenom mě moc mrzelo, že jsem se nemohla zúčastnit dřív, protože jsem ještě musela splnit nějaký povinnosti. Každopádně i přes tuhle překážku jsem se seznámila s novýma bezva lidma, s nimiž, doufám velice, jsem se neviděla naposledy. A k tomu kreslení - ten obrázek nahoře, je zkouška nového nástroje, kterej si poběžím pořídit. Je to štětec, který dělá krásnou stopu a je na bombičky! Úžasný! Jinak poslední dobou tomui kreslení moc nedám... chjo. Nooo prostě mi to nejde jak by mělo... ale ono to zase přijde...

Dneska (včera) jenom tenhle ptačí tvrďák. Vůbec teď nemám čas kreslit... příští týden očekávám příhodnější konstelaci pro kreslení (rozuměj čas, případně volnější dopravní prostředky), aby bylo kam vytahovat blůček.

A jeste jedna digitalni kresbicka slepice. Má lišácký výraz, tak bacha na ní!

Slepice. Slepice, kuře, slepice... V těchto dnech se vubec neda kreslit v tramvajích ani v autobusech, jsou přecpaný k prasknutí a lidi jsou nerudný. Vytahovat blok v těchto nepříznivých podmínkách je opravdu směšné. Ono v tý tlačenici ani není kam ho vytáhnout. Ten blok.

Pankáč na krabici. Kresleno mojí oblíbenou textilní tužtičkou. Která se mimochodem hrozně rychle vypisuje...

Další stránka komiksu. Je to hroznej bordel, původně jsem to zamýšlela jako náčrtek, ale jakmile se s tím člověk nepáře, tak je to DALEKO lepší. Neříkala jsem to už?

Nemám ráda noční práci. Já jsem prostě skřivan a né sova. Redbuly nepiju, a tak si pouštím do sluchátek nějakou hudbu, která mě spolehlivě udrží vzhůru. Včera to bylo z českých luhů a hájů. Když si u toho člověk ještě zapíská a sem tam zazpívá, tak je to přesně ono! Ovšem pak lituju osobu, která byla v doslechu. To musel být strašný zážitek!

Já tu Alenku jednou dodělám! Problém bych viděla v tom, že pokaždé, když se k tomu po delší době vrátím, tak "to není ono" a začínám úplně "nově a neotřele" zas a znova... A to nemluvím o tom, že mi v knihovně leží ještě jedna kniha, kterou je třeba akutně oilustrovat (akutně již asi 3 roky, šmarjá!) Vím, že se zase nadchnu, vyhrnu rukávy a pustím se do toho. Ale ty konce... ty konce...

Tahle brambora - to je perspektiva kreslená z obrazovky foťáku. Nic k tomu nemám co říct, protože včera nebyl vůbec kreslicí den...

Bezhlavý rytíř, který se stylem začíná podobat "období před"... ale to bylo tím, že nebyl kreslicí den. Včera mi to opravdu nešlo. Zařekla jsem se, že to nebudu šidit a nebudu sem házet starší věci a tak to nešidím a neházím sem starší věci, ale i za cenu toho, že si budu rvát vlasy při pohledu na tyhle paskvily. Ano, ano, někdy se prostě nedaří, že...

Nepiju kafe, ale uznávám jeho aromatické vlastnosti. Vůni kafe mám ráda. Stejně tak jako vůni čerstvého tabáku - připomíná mi, podle "síly" buď lovecký salám nebo hrozinky.  Vůně kafe v podobě hrabáče kapského. Ne včera jsem opravdu neměla den...

 O vikendu jsem byla u kamarádů na chatě. Díky za pozvání bylo to výborný! Když jsme v pátek přijeli byla obloha úpně vymetená jakoby říkala "pooooojď udělej si maso na ohni, nemám na sobě ani mráček!" A taky že jo! V pátek, minimálně až do tří do rána nebylo po dešti ani památka! Zato druhý den, nepřetržitě - slovy klasika - chcalo, dokud jsme druhý den odpoledne nepřijeli promáčení domů. Každopádně nás ani tohle počasí neodradilo od dvou výletů. Jeden na Panskou skálu (obrázek hore) a druhý na skalní útvar, jehož jméno jsem úspěšně zapoměla. A nakonec jsme zajeli do hostince na kachní stehno. Jenom ten vrchní byl nějakej divnej. Měl neuvěřitelně lesklou košili, jakoby právě vylez z cirkusu a ve tváři jemné rysy včetně pihy krásy a takzvaného pornokníru a zlatého kroužku v uchu (ten nema nakreslen, páč jsem na něj zapomněla). Každopádně jak byl zvláštní, tak byl protivnej. Když jsem se dovolila zeptat, jestli inzerovaný "domácí knedlíky", který mi vycucaly na talíři všechen sos do sebe, jsou fakt domácí, skoro se urazil a byl ještě nepříjemnější. Zřejmě jsme nevypadali jako hosti, co by stáli za příjemný a ochotný jednání. Nicméně tomuto chlapíkovi s jeho bizarním zjevem věnuji tenhle obrázek. Jeho portrét (ne portréty na objednávku zásadně nedělám, aby bylo jasno!)

  A jeho podobu, která by mu naprosto sedla, včetně naušnice a vysoké vrstvy pudru:

Na tenhle výlet budu vzpomínat jenom v dobrym! Celej den pršelo a pak jsme div nedostali pár facek od obsluhy v krčmě! Kdyby svítilo sluníčko a obsluha byla milá, tak to zapadne mezi velmi vydařené výlety, které se slijí do jednoho. Tenhle ovšem bude vyčnívat a zůstane unikátem!