Poslední příspěvěk ze středy se zmiňuje o skříplém nervu. A od té doby nic. A proč? Protože to byla zanícená ledvina, která musela ve čtyři ráno na pohotovost! Lépe řečeno musela se ODNAVIGOVAT na pohotovost. V čtyři ráno, kdy bolest už přestoupila únosnou mez (ooo kéž bych věděla co mě čeká v noci!) jsme se sebrali a zavolali si jednu nejmenovanou taxi společnost. Přijel rusky hovořící muž s nefunkční GPSkou a nevěděl co je to Bulovka a kde to vůbec je. Za celou dobu jízdy se tu GPS snažil zprovoznit, projel dvě červený, ale nakonec podle mých instrukcí (můj chudák doprovod tam nikdy nebyl a nevěděl cestu) na tu zatracenou Bulovku dojel! Tam na pohotovosti mě uvítala omačkaná a asi nevyspalá doktorka, soudě podle mrtvého výrazu, kterým koukala na monitor při zápisu diagnózy.

Jelikož byly zrovna ty nejstrašnější pařáky, tak v čekárně se to hemžilo... broučkama. Bylo jich tam po čekárnách (pozdeji jsem si počkala na ambulanci) mraky! Všude lezli hmyzové roztodivných tvarů a velikostí (ne to nebyly halucinace).

Takže od pátku až do dneška ráno jsem vlastně nedělala nic jinýho než spala a proplachovala ledvinu. Nic jinýho dělat nešlo...