Nemám ráda noční práci. Já jsem prostě skřivan a né sova. Redbuly nepiju, a tak si pouštím do sluchátek nějakou hudbu, která mě spolehlivě udrží vzhůru. Včera to bylo z českých luhů a hájů. Když si u toho člověk ještě zapíská a sem tam zazpívá, tak je to přesně ono! Ovšem pak lituju osobu, která byla v doslechu. To musel být strašný zážitek!

Já tu Alenku jednou dodělám! Problém bych viděla v tom, že pokaždé, když se k tomu po delší době vrátím, tak "to není ono" a začínám úplně "nově a neotřele" zas a znova... A to nemluvím o tom, že mi v knihovně leží ještě jedna kniha, kterou je třeba akutně oilustrovat (akutně již asi 3 roky, šmarjá!) Vím, že se zase nadchnu, vyhrnu rukávy a pustím se do toho. Ale ty konce... ty konce...